Z dění…

Zhotovení modelu johanitské karaky.

Muzeum středního Pootaví Strakonice zadalo v uplynulém období zhotovení modelu johanitské karaky (lodi) pro novou řádovou expozici na strakonickém hradě. Model v měřítku 1:50 budou moci návštěvníci obdivovat po otevření v roce 2021. Loď je dlouhá 810 mm, široká 300 mm a vysoká 650 mm.

Rozsah práce přibližuje autor modelu Pavel Böhm: "Žebra na trup lodě byla vyřezána z topolové překližkou za pomocí CNC laseru. Jednotlivé díly byly vzájemně spojeny polyuretanovým lepidlem a zajištěny mosaznými čepy. Na trup lodě byla použita metoda dvojího obšívání, kde první obšívka byla zhotovená z lipových lišt namáčených v horké vodě a tvarovaných na profil trupu z žeber. Každá lišta byla přichycena k jednotlivým žebrům mosaznými hřebíčky, celkem bylo použito 460 hřebíčků na celý trup. Druhá obšívka byla zhotovená z mahagonových lišt, z kterých se zhotovil finální povrch trupu lodě. Ke zhotovení lanoví mezi stěžni a plachtami bylo použito několik druhů vyplétacích provázků různých průměrů. Celkem bylo použito v modelu 60 m provázků. Model byl usazen na vodní hladinu zhotovenou z extrudovaného plexiskla a vlny byly zhotoveny z acrylového gelu. Dno přístavu bylo zhotoveno z polymerové modelovací hmoty a dobarveno pigmenty."

Další obdobné příklady realizací Pavla Böhma naleznete na www.pbmodel.cz

Model karaky byl realizován v souvislosti s projektem OBNOVA VYBRANÝCH OBJEKTŮ V AREÁLU NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY HRAD STRAKONICE

Registrační číslo projektu CZ.06.3.33/0.0/0.0/16_059/0004547

 

Karaka

Karaka byla obchodní nebo válečná loď, která se začala používat ve 14. století ve Středomoří. V průběhu 16. století se z karaky vyvinul mohutnější typ lodi, galeona. Karaka byla 30–40 metrů dlouhý trojstěžník, jehož šířka dosahovala 1/3 délky. Loď byla velkým a těžkým bachratým plavidlem s vysokými boky a velkou nosností – běžně 100 tun, někdy až 200 tun. Měla až čtyři paluby. Na přídi a zádi přecházela paluba do vysoké a hranaté nástavby. Ponor dosahoval až 5 m. Za příznivého větru byly lodi poměrně rychlé, pluly rychlostí až 10 uzlů (asi 18 km/h), při bočním větru se plavební vlastnosti lodi výrazně horšily. Příď lodi prodlužoval vysunutý trám (čelen), který sloužil k upínání lan. První dva stěžně byly jednodílné, nebo později dvojdílné a nesly velké ráhnové plachty. Zadní jednodílný stěžeň nesl latinskou plachtu. K řízení sloužilo kormidlo ovládané kormidelníkem pomocí jednoduché soustavy pák. Zajímavé je, že kormidelník přes plachtoví neviděl na cestu, takže se během plavby při pobřeží musel spoléhat na pokyny, které mu udílela hlídka na stěžni.